číslo devět
moje oblíbené
stovky barev
tančí

—-

prašť a uhoď jak
Art Blakey
zvedá se vítr
Dizzy Gilespie

socha, kterou vytesal
Thelonious Monk

veze se půlnočním expresem
s Charlesem Mingusem

je vytesaná
velmi detailně
až z ní zbylo
Nic

—

balení tabáku pueblo se kroutí na polední poušti
kočí práskne do kočáru 
a vydá se na okružní cestu
po království Timothy Learyho
na pařezu tančí leprikon
princezna mává z její věže
chystá se na
zaoceánskou plavbu

—

smrt
šipka
do srdce
eliško vole
neser mě
ta tvoje ofina
se mi líbila
proč bys lhala?
chtělas 
být hodná holka

–

rozladěný
klavír
má zlomené
křídlo

celý bál je
disonantní
námořník je
dezolátní

–

dala mi výpověď
moje oblíbená hračka
moc jsem jí miloval
už nechce, abych si s ní hrál
hrozně bych si to přál

—

po setmění
když zajde slunce
a vychází 
tvoje nejistoty

začnou věci vrhat zvláštní stín

globus se začne
nekontrolovatelně točit
a strašidla zkouší
tvoje šaty

a ty ležíš, ani nedutáš

víš, že tam jsou
že jsou pravdivý
a víš, že když rozsvítíš
tak zmizí

ale takhle je to lepší

nechat je
vyvenčit
zkrátka je mít 
na očích

alespoň o nich víš

při světle - když je
vyženeš
tak se jen 
schovají

zpátky dovnitř, pod svícen

—


smála se 
a bzučela jak
cvrčci v srpnu

smyla 
moje 
denní snění

proměnila
zájem
v chtění

—
hyacintu
se nedaří

povyrůst se 
marně snaží

světlušky již
dohořely

posvítit mu
v noci chtěly

–


mávneš mi a 
lížeš si 
lízátko z šeříku

cítím jak mi
trny obepínají
všechny moje orgány

—

im lktyv dáramak 
                                                       ínelšym éksvodiž
                                                      nej íbyhc im žu ež
                                                      íneřzezv éksvodiž
שָׁלוֹם עֲלֵיכֶם

–
trní obepíná
prázdná srdce z šeříku
studený vánek

–

jak se to jen mohlo stát
drahá paní pojď si hrát

–
patřím k tajnému společenství
poznáváme se podle očí;
z výrazů, posunků a manýrů
vypluje na povrch 
antidepresivní 
rybička

scházíme se na vybraných 
místech
kde probíhají vybrané
obřady
a kde probíhají lidské
oběti

–

princezno plastová
kdo jsem já?

klidně si
natřásej

svoje záležitosti
a přibližuj mi

k obličeji
svoji filozofii

ale já
jsem už dál

polib mě
-admirál

—

přemíra Julií
můj přítel Hyacint 
kvete závistí


—

stačí
instagram 
některých 
osob zřít
a hned se
mám líp

—






—

stojí mi vlak
před stanicí Frýdek-Místek
a já v něm stojím
a nemám lístek



—


Z Ateliéru
jsem vypadli Voknem
a našli Azyl

—




Milý Baruchu
točí se mi
z tebe hlava

když zavřu oči
tak vidím módy
a pavouky

ty a ta
tvoje etika

já a ta
moje etiketa
z vína

večerní setkání
v atributu myšlení

strašlivý pomyšlení

–


zelená očka; obočí srostlé
chloupky na rukou
přesto jak labuť

malinká skandinávská bohyně
studentka filozofie

hrajeme šachy
je velmi štědrá
-dala mi

střelce koně i věže

nešlo se odvděčit
hned se mi vzdala

vyzrála na mě

–
Insomnie

v pološeru zastřené mysli
se potácím ven
na cigaretu

na schodech se mihne stín
-nesoucí koš plný prádla v náručí
"Servus"
stín pokračuje do sklepení
pod rouškou tmy si tam
pere svý oblečení

Zhasínaj světla. Konečně venku.
o asfalt bubnují kapky deště. 
Ztrácím se v tom rytmu
zapaluju cigaretu
a usínám v dýmu

–



půlnoční zkouška
sirén, v hlavě
půllitry mizí
mám se pod psa 

nade mnou kouř
podtácky po zemi 
na nich básně


–

velká voda
vří v ní zlost
plavu v ní 

pořád víc
nemám dost

hoď mi lano
zlom mi hůl
spal mi most

jsem tvůj pes
dej mi kost

–




ahoj město
máš mě rádo?
jsi tak plný
přitom prázdný

brázdím mušle
hledám perly 
zatím žádný


–



nedělní ráno
mrholí deštík
vybíhám k vodě

dva arabové
kouří a tlachají na schodech

kapky se koulí
jezero, -bývalý uhelný důl-
už je dohled

všude rybáři
deštníky, khaki, veliké pruty

naprosté ticho
jen moje boty
-nedělní ráno

–

krev není voda
lípa se topí
řežu z ní větve





–

krvavé líce
pálí mě velmi
nekvete pšenka
černají plíce



–

gut und gunstig
to jsem blázen
nejsem němec
možná trochu
nikdo neví
že jsem zalhal

–

zamává, smutná
nejasný záblesk
plánů je zánik
jedu je tolik
asi mi chutná
pápá a gudbaj

–

Z tvé básně čpí cit
cit pro řitní smrad
ten věhlasný puch
matné vzpomínky
kterou bys radši
zapomněl neboť
jsi strčil svůj nos
tam kam jsi neměl




–

pád ze schodů; zarazit si
do dásní všechny zuby a
spolykat žiletky
vytrhat všechny vlasy:
novoroční poselství
prezidenta federace
který si
tajně přeje
aby se narodil 
v roce 1066:
vydal se pryč na lodi a 
plul někam do píči
teď sem
pak tam 
jen tak



–

scéna I:
„Je tu ta tráva?
„Támhle je jetel"

scéna II: 
Vůbec nic
V hlavě šlic
„vyser se na to, Franto" (říká Jarda)

[kašel] - konec plic

–

pravidla 
propustit stavidla
letí
tok myšlenek

vyteče smetí



–

kvetu jak kaktus
ale jsem včela
dej mi tvůj nektar


-

černá káva
sníh už slezl
lógr na dně
vrchol hory
praská oheň
tají ledy
zhasla světla
osvícení

-




[zvoní telefony]
----ticho umírá----
vyzvánějí šílenou symfonii
z rohu holubího domu
padá poslední 
poštovní holub
a poslední holubinec

[probíhá resuscitace ticha]
odmítnout hovor
lze ale nelze
odmítnout satelit
----ticho definitivně umírá----

kolik je hodin?





–

"Která lež je nejležatější?"
zeptá se Lev, stojící před knajpou, 
se zapálenou cigaretou zn. L&M.

"Který mrak je nejzamračenější?"
odpoví mu, neslušně otázkou,
zapálená cigareta zn. L&M.

Celé dění z dálky sleduje Lama.
Nechápavě si pod licousy mrmlá 
cosi o lvech a cigaretách.

–

3 osoby v Café Morgenrot:
venku bylo frišno
uvnitř teplo, rušno
3 piva přistála
světlé, světlé a tmavé
osoby je zhltly
s myšlenkami na Brazílii
(Hodinky)
3 osoby vyšly ven
a zapálily si 2-3 cigarety -·
jedna byla poslední
plakát venku na zdi
zažijte Brazílii




–

pro pocit hladu
je tady
pro tebe
smažáček
ale
už budeš navždy
tak trochu smažáček




–

myšlenky
běhají jako
vlk a zajíc
Ну, погоди! 

snaží se
najít styčné body
(neúspěšně)
pořádají závody

běhají
na nežádoucí místa
a pořádají
tam referenda

–



Amsterdam

modrobílé ještěrky
běhají v potoce 
kterýžto lemují
červené baterky

lemují je javory, duby a topoly
a další dále nespecikované stromy
které se smějí, v zelených sklenicích

padají na zem
za zemí se skrývá zazem
ztratil jsem nejmenší tušení
pozadí lemují matematické domy

–





sundej boty
cítím hroty
holky z psychiatrie vzpomínají:
Terezka
...neumí noty. Kunda

"musím jít chcát
úplně jsem se smála
na ten hajzl
jsem úplně běžela

kurva”



—


královi korýšů
kají se na břiše
voňaví motýli

brzy je pohltí
a nářkem leknínů
potůček zčeří se



—

detonace vládních budov
třást se strachy všichni budou

konšelové skákaj z voken
okena má spoustu procent

hudba pro mý zlý uši
starosta nic netuší

—-
moře až na 
                                                         konci
                                                         světa
bílá silueta pěny
                                                     potřísní
                                                         stěny
rozléhající se písní
                               
                                zapomenutého boha
                                                     proboha
jsem nahý, oblékám si plášť
                                                            jeho
                                                            přízně
                                                            přísahám, že
nebudu Tvé perly házet sviním

—

tančící lodivod;
kouzelné palivo

roztápí svým žárem
ostrovní maják

delfíni milují
ty, kteří stanují

pod hvězdnou oblohou
čpí z ní jinotaj
















zkouska siren